Díla od Katcha:

                          ČERNÁ JEZDKYNĚ

  Každý večer po západu slunce vjíždí do lesů a vesnic na drahanské vrchovině tajemná Černá jezdkyně Katrina. Nikdo neví kdo to je, ale kdo pohlédne na jejího koně upadne ve věčné peklo a utrpení. Hřebce černého jako uhel s uhrančivýma očima stvořilo samo peklo. Jediná osoba mu dokáže pohlednou do očí, aniž by se jí něco stalo. Katrina. Ji zavrhlo i samo peklo. Nikdo neví proč, je její duše moc temná i na samotného satana?
  Katrina cválá v lese na hřebci jménem satan. Je půlnoc a úplněk. Její černé kápě padá Katrině do očí, vypadá hrůzostrašně na hřebci. Černé kápě jako sama smrt a i hřebec je takhle zbarven.
  Ve světle měsíce na louce u lesa cválají pro další oběť. Prochází vesnicí a vybírá si dům. Lidé se krčí za okny a bojí se. Vědí, že když se budou bránit postihne jejich rodinu kletba, proto raději odvádějí oběti. Strach můžou mít ovšem jenom lidé s hříšnou duší. Lidé s čistou, neposkvrněnou a bezhříšnou duší si Katrina nebere. Potřebuje načerpat zlost, nenávist, závist, pýchu aby měla sílu na další pomstu.
  Došly k domu starému domu. Jde z něj cítit staletí hříchů, vražd a pýchy. Ví, že v tomto domě získá nejvíce síly. Vrazí dovnitř a sebere nejstaršího syna. Odnese ho do nejtemnějších koutů lesa, kam se nikdo z lidí neodváží ani za pravého slunečného poledne.
  Tam vysaje z chlapce, co v něm bylo. Zůstane jen tělo bez duše, vysušené jako seno, které leží na louce dva tři týdny. Avšak tělo stále může chodit je v říši nemrtvých. Umře tehdy, až někdo porazí Katrinu v souboji jejího koně. Avšak zkoušelo se o to mnoho lidí a všichni byli zavrhnutí do říše nemrtvých. Každé dítě v tomto kraji ví, že nelze hřebce porazit. Předběhne i svůj vlastní stín.
  Katrina cítí změnu ve vzduchu jako by jí něco hrozilo. Má divný pocit. Rodí se nějaká kobyla, pokud se nemýlí, která může ohrozit jejich existenci.
  Východ slunce se blíží, musí se odebrat do podzemní říše Na zemi nastává světlo. Lidé začínají vycházet ze svých domovů, aby si užily pouho pouhých osm hodin volnosti.
  Karina cítila změnu správně. Dnes v noci se narodilo na farmě u lesa hříbě, které porazí za pár dní jejího nesmrtelného a nestárnoucího hřebce. Hnědá klisna s jemně klenutou hlavou a moudrýma milýma očima. Hnědka se probíhá po pastvě, aniž by věděla co je v tomto světě za zlo. Starší a moudřejší koně vědí co se děje ač je někteří lidé považují za prostoduchá zvířata.
  Den je krátký. Zapadá slunce a koně odcházejí z pastvy do stájí. Lena, která netrpělivě čeká, až dojde klisna s hříbětem do boxu si mezitím stele spaní na balících slámy jako každý den. Tato mladá dívka je čistá jako čerstvě napadlý sníh.
  Černá jezdkyně nasedá na hřebce a vyhlíží si oběť. Něco jí táhne do stáje u lesa, ač ví, že tam není jediná stopa či zápach hříchu. Obchází stáj v tom hřebec prudce vrazí dovnitř. Lena prudce vstane a přitiskne se k čerstvě narozenému hříběti. V tom ji něco odmrští. Podívá se na hříbě. Svítí okolo něho paprsky svatozáře a děje se něco neuvěřitelného hnědka roste, sílí a nakonec je z ní statná klisna, která vypadá odhodlaně.
  V tom promluví:,, Leno nasedni na mě a musíš zachránit a spasit svět jinak upadne do věčné temnot, víš, že se den zkracuje.“ Lena neváhá a vyskočí na hnědku. Pokyne na Katrinu a ta pochopí, že jde o výzvu na souboj.
  Razí si cestu hustě zarostlým lesem. Větvičky je švihají do očí, hlína se pod kopyty koní bortí, avšak letí jako vítr. Nehodlají zastavit. Je před nimi malá rokle teď se rozhodne kdo je jak dobrý. Katrina skáče, jako první skočí to tak tak. Lena však klisnu pobídne a ta se ani nezastaví, letí dál. Po pár minutách jsou na měsíční louce. Cílová rovinka.
  Když hřebec dotahuje najednou Katrina upadne z koně mrtvá. Došla jí síla. Zapomněla si vzít další oběť a tak neměla dost síly. Potom na zemi zavládl v rovnováze den a noc, ale to není konec jenom začátek.ČERNÁ JEZDKYNĚ
  Každý večer po západu slunce vjíždí do lesů a vesnic na drahanské vrchovině tajemná Černá jezdkyně Katrina. Nikdo neví kdo to je, ale kdo pohlédne na jejího koně upadne ve věčné peklo a utrpení. Hřebce černého jako uhel s uhrančivýma očima stvořilo samo peklo. Jediná osoba mu dokáže pohlednou do očí, aniž by se jí něco stalo. Katrina. Ji zavrhlo i samo peklo. Nikdo neví proč, je její duše moc temná i na samotného satana?
  Katrina cválá v lese na hřebci jménem satan. Je půlnoc a úplněk. Její černé kápě padá Katrině do očí, vypadá hrůzostrašně na hřebci. Černé kápě jako sama smrt a i hřebec je takhle zbarven.
  Ve světle měsíce na louce u lesa cválají pro další oběť. Prochází vesnicí a vybírá si dům. Lidé se krčí za okny a bojí se. Vědí, že když se budou bránit postihne jejich rodinu kletba, proto raději odvádějí oběti. Strach můžou mít ovšem jenom lidé s hříšnou duší. Lidé s čistou, neposkvrněnou a bezhříšnou duší si Katrina nebere. Potřebuje načerpat zlost, nenávist, závist, pýchu aby měla sílu na další pomstu.
  Došly k domu starému domu. Jde z něj cítit staletí hříchů, vražd a pýchy. Ví, že v tomto domě získá nejvíce síly. Vrazí dovnitř a sebere nejstaršího syna. Odnese ho do nejtemnějších koutů lesa, kam se nikdo z lidí neodváží ani za pravého slunečného poledne.
  Tam vysaje z chlapce, co v něm bylo. Zůstane jen tělo bez duše, vysušené jako seno, které leží na louce dva tři týdny. Avšak tělo stále může chodit je v říši nemrtvých. Umře tehdy, až někdo porazí Katrinu v souboji jejího koně. Avšak zkoušelo se o to mnoho lidí a všichni byli zavrhnutí do říše nemrtvých. Každé dítě v tomto kraji ví, že nelze hřebce porazit. Předběhne i svůj vlastní stín.
  Katrina cítí změnu ve vzduchu jako by jí něco hrozilo. Má divný pocit. Rodí se nějaká kobyla, pokud se nemýlí, která může ohrozit jejich existenci.
  Východ slunce se blíží, musí se odebrat do podzemní říše Na zemi nastává světlo. Lidé začínají vycházet ze svých domovů, aby si užily pouho pouhých osm hodin volnosti.
  Karina cítila změnu správně. Dnes v noci se narodilo na farmě u lesa hříbě, které porazí za pár dní jejího nesmrtelného a nestárnoucího hřebce. Hnědá klisna s jemně klenutou hlavou a moudrýma milýma očima. Hnědka se probíhá po pastvě, aniž by věděla co je v tomto světě za zlo. Starší a moudřejší koně vědí co se děje ač je někteří lidé považují za prostoduchá zvířata.
  Den je krátký. Zapadá slunce a koně odcházejí z pastvy do stájí. Lena, která netrpělivě čeká, až dojde klisna s hříbětem do boxu si mezitím stele spaní na balících slámy jako každý den. Tato mladá dívka je čistá jako čerstvě napadlý sníh.
  Černá jezdkyně nasedá na hřebce a vyhlíží si oběť. Něco jí táhne do stáje u lesa, ač ví, že tam není jediná stopa či zápach hříchu. Obchází stáj v tom hřebec prudce vrazí dovnitř. Lena prudce vstane a přitiskne se k čerstvě narozenému hříběti. V tom ji něco odmrští. Podívá se na hříbě. Svítí okolo něho paprsky svatozáře a děje se něco neuvěřitelného hnědka roste, sílí a nakonec je z ní statná klisna, která vypadá odhodlaně.
  V tom promluví:,, Leno nasedni na mě a musíš zachránit a spasit svět jinak upadne do věčné temnot, víš, že se den zkracuje.“ Lena neváhá a vyskočí na hnědku. Pokyne na Katrinu a ta pochopí, že jde o výzvu na souboj.
  Razí si cestu hustě zarostlým lesem. Větvičky je švihají do očí, hlína se pod kopyty koní bortí, avšak letí jako vítr. Nehodlají zastavit. Je před nimi malá rokle teď se rozhodne kdo je jak dobrý. Katrina skáče, jako první skočí to tak tak. Lena však klisnu pobídne a ta se ani nezastaví, letí dál. Po pár minutách jsou na měsíční louce. Cílová rovinka.
  Když hřebec dotahuje najednou Katrina upadne z koně mrtvá. Došla jí síla. Zapomněla si vzít další oběť a tak neměla dost síly. Potom na zemi zavládl v rovnováze den a noc, ale to není konec jenom začátek.

                            Tah černým jezdcem

  ,,Jednou za sto let se otevře brána pekel a vypustí zlo, pýchu, bolest, smrt a utrpení. Nastane boj dobra a zla, jedna dívka z řad naší rodiny bude bojovat se zlem, ale může být také daleko dřív ji může posednout ďábel. Ten den se nebe zatáhne spustí se hustý déšť z nebe začnou padat blesky a hrom bude znít po dalekém okolí. Za dva dny se spustí černý déšť.“ Veronika s údivem ve tváři seděla na posteli a babička, která se dívala z okna na černý hustý déšť starostlivě dodala:,,A teď jsi to ty já jsme moc stará, posedne to ďábel.“
,,Ale babi jak to můžeš vědět?“
,,Protože, já jsem ďábel a satan.“Stará dáma se proměnila v človíčka s kápě. Jeden uhrančivý pohled stačil na to, aby upadla do transu. Bojovat s tímto živlem nedokázala dlouho. Snažila se, ale popadly ji silné křeče a nechtěly opustit, proto raději boj s nesnesitelnou bolestí vzdala. Chvíli se jí neslo hlavou křičení zbídačených lidí, zvuky pekelného podsvětí a přeletěl jí před očima obraz otroků v pekle.
  ,,Dnes je tvůj velký den D. Půjdeš mi vybrat pár obětí, abych mohl povstat a zahájit vzpouru proti dobru.“ Pohled dívky byl krvelačný jako pohled nenažraného vlka.,,Ano můj pane.“ Souhlasila dívka v transu.,,Dnes mi dones tři oběti živé na to nezapomeň!!“ Poklonila se až k zemi a odporoučela se do víru nočního života…vybírat oběti.
  Hned u jednoho baru si vyhlédla opilého mladíka.,,Ahoj kocourku.“Začala s ním nevinně flirtovat a na konec se zeptala:,,Nechceš zajít ke mně domů?“ Nic netušící mladík přikývl, aniž by věděl jaká krutá smrt nesmrt ho čeká. Už před otevřením dveří z bytu měl divný pocit, ale neodhodlal něco namítnout nebo se vzepřít.
  Cvak, cvak to je poslední co chudák mladík, který spadl do léčky slyšel. Satan z něj vysál duši, ale tělo zůstalo žít. Jenom jeho mysl byla v nicotě a prázdnotě. Jediné osvobození byl Tah černým jezdcem vpřed. Byla to šachová figurka, ďábel ji stále nosil u sebe. Ten kdo mu ji sebere a rozdrtí, zničí všechno, co způsobil a osvobodí duše nemrtvých. Jeho samotného zavrhne hluboko pod zem, kde už ho nikdo nikdy nenalezne.
  ,,Už jen dvě oběti. Doufám, že to bude stejně snadné jako s tímto hochem.“ Veronika se rozhodla navštívit svoje kamarádky (dvojčata) a udělat poslední čin dnešního dne. Když je spatřila na chvíli procitla. Bojovala ze všech sil zdálo se, že podlehne, ale pak ji napadlo co to jenom hrát to posednutí a trans?? Mohla by zrušit rodinnou kletbu a zavrhnout zlo, peklo, zbytečnou smrt….,,Holky musíte mi pomoct.“Vše potom šlo ráz na ráz.
  Dívenky zaklepaly na dveře a Veronika se schovala za dveřmi. Jakmile otevřel, nastrčila obě dívky do místnosti a řekla:,,Můj pane zde jsou tvé další oběti.“
,,Ano, děkuji, jsi velice schopnááááááááá.“ Skočila po něm a prala se, co jí síly stačily. Nemohla popadnout dech, ďáble byl silnější, nakonec přece uchopila černého jezdce a řekla:,,To byl tvůj poslední tah.“ Rozdrtila figurku v dlani a zbyl po ní jenom písek…